Vítejte v Blatné

Rodina Hildprandtů

Svobodní pánové z Hildprandtů žijí v Čechách od 17. století. Erbovní list dostali v roce 1530, v roce 1579 byli přijati mezi říšskou šlechtu, v roce 1629 se stali českými šlechtici a posléze byli povýšeni na svobodné pány. Jan Reinhard, se stal za Rudolfa II. císařským radou a vykonával jakousi supervizi v účtárně České koruny.

Hildprandtové na Blatné

V roce 1794 koupili Hildprandtové panství Blatná a první z Hildprandtů, baron Václav Karel, se na Blatné objevil v roce 1799. Jeho nejstarší syn významně zvelebil blatenský zámek, dal postavit zděný most, zbudoval ovčírny, jízdárnu a v oboře zřídil anglický park a umělé jezero. Vychovatelem dalšího z pokračovatelů rodu, Ferdinanda, byl Jan Evangelista Purkyně. V roce 1845 se po Ferdinandově smrti stal pánem na blatenském panství Robert, jehož matkou a manželkou Ferdinanda byla Karolina, rozená Nosticová. Také Robert se veřejně angažoval, stal se zemským poslancem a doživotním členem panské sněmovny. Když v roce 1884 zemřel, stal se dědicem rodu jeho syn Ferdinad, který se oženil s Josefinou, hraběnkou Thunovou. Zasloužil se o postavení školy v Blatné a o zřízení železnice Strakonice - Blatná - Březnice, což zásadně ovlivnilo život Blatné a jejího okolí. Za první světové války byl starostou Blatné.


Vyhnání a návrat

Jeho syn Bedřich se v roce 1936 oženil s dcerou tehdejšího českého velvyslance ve Spojených státech, s Kornélií Veverkovou, současnou majitelkou blatenského zámku. Po komunistickém puči byl majetek Hildprandtů zkonfiskován a přestože dostala rodina příslib, že může na zámku doživotně pobývat, byla v roce 1952 násilně vystěhována. Podle tehdejšího rozhodnutí nesměli žít blíž než jedenáct kilometrů od Blatné. Manželé Hildprandtovi a jejich dvě dcery (čtrnáctiletá Josefína a pětiletá Jana) se usadili v Rojicích; Bedřich Hildprandt pracoval v Písku v elektrárně a paní Kornelie pomáhala s vyučováním cizích jazyků. Když v roce 1959 navštívil Československo etiopský císař Haile Selasie I., vyžádal si na prezidentu Novotném legální vystěhování Hildprandtů do Etiopie. Císař znal z dřívějších diplomatických jednání otce paní Kornelie dr. Ferdinanda Veverku, kterému byl také po roce 1948 zkonfiskován zámek Dolní Lukavice a který poté, co emigroval do Etiopie, upozornil panovníka na osud své dcery a její rodiny. V Addis Abebě byl Bedřichu Hildprandtovi svěřen dozor nad císařským hřebčínem. Kornelie Hildprandtová pracovala jako tlumočnice u tamějšího sídla OSN. Po komunistickém převratu a pádu císaře přesídlili Hildprandtovi v roce 1975 na Baleary a později do Gautingu u Mnichova. V roce 1990 se baronka Kornelie vrátila na Blatnou a dnes zde žije s dcerou Janou a jejím manželem, řeckým architektem Germenisem. První roky bydlela rodina v zámku, ale posléze se přestěhovala do zrekonstruovaného empírového domku v zámeckém parku, kde kdysi žil bratr manžela paní Kornélie, baron Jindřich Hildprandt, který byl významným sochařem. Je tu větší soukromí a bydlení v menších prostorách je z mnoha důvodů praktičtější.